Aneb jak se Adornovy a Horkheimerovy myšlenky vztahují k nástupu AI.

Esej “Kulturní průmysl: Osvícenství jako masový podvod” Theodora Adorna a Maxe Horkheimera je základním dílem kritické teorie, spojovaným s Frankfurtskou školou. Tento esej, původně napsaný v roce 1944, uprostřed druhé světové války, a vydaný v roce 1947, přináší pronikavou kritiku kulturního průmyslu a zkoumá způsoby, jakými se masová kultura, masová média a masová produkce umění a zábavy stávají nástroji společenské kontroly a udržování statu quo.

Hlavní teze eseje se točí kolem myšlenky, že kulturní průmysl, zahrnující zábavní a mediální komplex své doby, slouží jako mocný nástroj ideologické manipulace a kontroly. Adorno a Horkheimer tvrdili, že kulturní průmysl produkuje standardizované a šablonovité kulturní produkty, od filmů a hudby po literaturu a umění, které jsou určeny k uspokojování masového spotřebitele a podpoře pasivní konzumace. Tvrdili, že tyto produkty jsou vytvářeny podle předem stanovených vzorců a často postrádají skutečnou uměleckou nebo intelektuální hodnotu. Je třeba se ptát, co jiného jsou generativní modely umělé inteligence, když vidíme záplavu AI-generovaných knih na Amazonu? 

Adorno a Horkheimer pokračují paralelou mezi kulturním průmyslem a továrnou, která je ještě podobnější generativním modelům UI. Chatmodely jsou doslova továrnou, která dokonce postrádá lidskou obsluhu. Tovární fungování kulturního průmyslu však vede k masové produkci a homogenizaci kulturních obsahů. Adorno a Horkheimer tvrdili, že kulturní průmysl není pouhým odrazem lidového vkusu a tužeb, ale mnohem zákeřnějším způsobem, jak mocenské zájmy udržují konformitu a poslušnost mas. U toho je důležité poznamenat, že chatboty fungují na základě předem daných algoritmů se zabudovanými omezeními, aby plně odpovídaly běžnému pohledu na svět – chatbot od své podstaty neumí být nekonformní. Vždy vyhoví, vždy potvrdí. 

Filosofové Frankfurtské školy se obávali, že kulturní průmysl tlačí spotřebitele, aby se stali pasivními diváky, a nikoli aktivními účastníky kultury a společnosti – a s nástupem chatmodelů už není třeba být aktivní ani při psaní, protože každý text lze hypoteticky generovat automaticky. Stáváme se nejen pasivními diváky kultury, ale také jejími pasivními tvůrci (jaký to oxymóron!). 

Poznámka: tento text byl částečně vygenerován umělou inteligencí.