Analogové počítače byly předky dnešních digitálních a první prototypy tu s námi jsou již tisíce let. Třebaže byly vytlačeny digitální technologií, možná v souvislosti s AI zažijí návrat. Přinášíme proto jejich stručné dějiny.

Analogové počítače se od digitálních liší tím, že počítají mechanicky – pomocí samotných součástek, z nichž jsou vyrobeny. Jednoduchým analogovým počítačem se dá proto nazvat i počítadlo. První komplexnější analogové počítače se většinou používaly k předpovídání pohybu hvězd. 

Antikytherský mechanismus

Mezi nimi patří i Antikytherský mechanismus, tedy starořecké zařízení, které bylo objeveno v roce 1901 ve vraku lodi poblíž řeckého ostrova Antikythera. Toto složité mechanické zařízení, jehož vznik se předpokládá ve 2. století př. n. l., sloužilo k předpovídání astronomických poloh a zatmění. Skládalo se ze systému ozubených kol a číselníků a bylo schopné provádět výpočty k určení nebeských poloh.

Astroláby

V podobné době vznikaly i první astroláby, které vyvinuli řečtí astronomové jako Hipparchos a později zdokonalili islámští učenci ve středověk. Astroláby byly raným analogovým zařízením pro řešení různých problémů souvisejících s astronomií a navigací na moři. Při určování času, zeměpisné šířky a dalších důležitých parametrů vycházel z polohy nebeských objektů.

Pascallina

S koncem antiky se mnoho výzkumu v oblasti analogových počítačů neudělalo, a tudíž další významný krok můžeme vidět až na prahu osvícenectví. V roce 1642 tehdy ještě devatenáctiletý Blaise Pascal vyvinul počítací zařízení “Pascalina”, které se může považovat za první kalkulačku, umělo sčítat a odčítat až dvojciferná čísla. Pascal zařízení vyvinul, aby pomohl otci s úřednickou prací a výběry daní. K provádění sčítání a odčítání používal řadu ozubených koleček a číselníků a zvládal až osm číslic. Každá číslice byla znázorněna kolečkem s čísly 0 až 9 a otáčením koleček mohli uživatelé zadávat a počítat čísla. Pascaline však měl některá omezení, například nezvládal násobení, dělení nebo složitější matematické operace. Pascal jej průběžně modifikoval a vyrobil nakonec 20 verzí, z nichž se 8 kusů dochovalo dodneška. 

Posuvné pravítko

V 17. století se také objevilo tzv. posuvné pravítko, vynalezené Edmundem Gunterem a Williamem Oughteredem. Jejich práce by však nikdy nevznikla bez příspěvku Johna Napiera, který poprvé představil v matematice logaritmy. Posuvné pravítko bylo používané pro snadné násobení a dělení čísel (převodem na sčítání a odčítání logaritmů), která se používala až do 70. let dvacátého století. 

Diferenciální analyzátor

Diferenciální analyzátor, který vynalezl Vannevar Bush na MIT ve 30. letech 20. století, znamenal významný pokrok v analogových výpočtech. Tento velký, složitý stroj využíval k řešení diferenciálních rovnic soustavu vzájemně propojených převodů a hřídelí. Byl užitečný zejména pro úlohy ve fyzice a strojírenství.

Mechanické počítače pro řízení palby

Během druhé světové války našly analogové počítače zásadní uplatnění ve vojenství, zejména v podobě mechanických počítačů pro řízení palby. Tato zařízení se používala na lodích a v dělostřelectvu k výpočtu řešení palby, přičemž se zohledňovaly faktory, jako je rychlost, vzdálenost a trajektorie cíle.

Druhá světová válka však nedala vznik jen systémům řízením palby, ale i prvním digitálním počítačům.ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer) byl jedním z prvních plně elektronických počítačů, který byl vyvinut během druhé světové války a dokončen v roce 1945. Přestože byl již digitálním počítačem, jeho konstrukce byla ovlivněna analogovými počítači. 

ENIAC předznamenal nástup digitálních počítačů, které nabízely větší přesnost a univerzálnost, vedl k úpadku analogových počítačů. Ty se sice používaly ve vědeckém výzkumu, strojírenství a v průmyslových aplikacích až do 70. let 20. století, ale jejich konec byl na horizontu. Digitální počítače se staly dominantní výpočetní technologií a postupně nahradily analogové protějšky ve většině aplikací. 

Přestože analogové počítače byly z velké části nahrazeny svými digitálními protějšky, jejich historický význam a přínos pro obory, jako je věda, strojírenství a vojenské aplikace, nelze přeceňovat. Mechanismus z Antikythéry, který je často považován za výchozí bod, slouží jako důkaz neutuchající lidské touhy vytvořit stroje, které mohou pomáhat při složitých výpočtech a simulacích.