Watson je výpočetní systém vyvinutý společností IBM roku 2001, který využívá pokročilé technologie zpracování přirozeného jazyka, vyhledávání informací, reprezentace znalostí, automatizovaného uvažování a strojového učení. 

Watson není jen umělá inteligence, ale také superpočítač – Systém obsahuje cluster neuvěřitelných devadesáti serverů IBM Power 750, z nichž každý používá osmijádrový procesor POWER7 s frekvencí 3,5 GHz a čtyřmi vlákny na jádro. Celý systém disponuje 2 880 vlákny procesorů POWER7 a 16 terabyty RAM, Díky tomu je schopen zpracovat 500 gigabajtů (ekvivalent milionu knih) za sekundu. Odhaduje se, že hardwarové náklady na Watsona činí kolem tří milionů dolarů. Jeho výkon ve standardu Linpack činí 80 teraflopů, což je přibližně polovina rychlosti potřebné pro zařazení mezi nejlepších 500 superpočítačů.

Watson používá více než 100 různých technik k analýze přirozeného jazyka, identifikaci zdrojů, hledání a generování hypotéz, nalezení a ohodnocení důkazů a slučování a hodnocení hypotéz. Informace z encyklopedií, slovníků, tezaurů, článků z novin a literárních děl. Také využívá databáze, taxonomie a ontologie, včetně DBPedia, WordNet a Yago. IBM tým Watsonovi poskytl miliony dokumentů, včetně slovníků, encyklopedií a dalších referenčních materiálů, které mohl použít k budování svých znalostí.

Vyvíjen od roku 2001, je jedním z dlouhodobých projektů AI, i když žádnou revoluci nikdy neodstartoval, píše The New York Times. Společnost IBM propagovala Watson jako univerzální technologii s potenciálním využitím v různých odvětvích, včetně zdravotnictví, finančnictví, práva a akademické sféry. IBM investovala miliony dolarů do propagace Watsona jako digitálního asistenta pro nemocnice, farmy, kanceláře a továrny s cílem oživit společnost. 

Superpočítač Watson společnosti IBM získal důvěru veřejnosti poté, co před deseti lety porazil nejlepšího lidského hráče v soutěži “Jeopardy!”. Tím jeho schopnosti mohou skončit, jak varoval hvězdný vědec stojící za Watsonem David Ferrucci. Navzdory humbuku se Watsonu nepodařilo způsobit revoluci v žádném odvětví ani zlepšit situaci IBM a společnost zaostala za konkurenty, jako jsou Amazon, Microsoft a Google, v oblasti cloud computingu a umělé inteligence. Chyby IBM s Watsonem lze přičíst zaměření na velké a náročné iniciativy, které měly za cíl přinést příjmy a uznání, ale bylo obtížné jich dosáhnout. Někteří zasvěcenci IBM se navíc domnívají, že vedení společnosti, složené převážně z vedoucích pracovníků s praxí v oblasti prodeje a služeb, nedostatečně rozumělo schopnostem a omezením Watsonu.

Za neúspěchem Watsonu je možné hledat i jiný přístup k umělé inteligenci než jaký má např. OpenAI. Watson totiž na rozdíl od ChatGPT nespoléhá na svévolné generování obsahu, neboť jeho výsledky jsou na danou otázku stejné, tzn. determinované. Díky tomu sice Watson podává věrohodné a ověřitelné informace, avšak nepřináší takovou výhodu oproti normálním výpočetním aplikacím a lidem. Další rozdíl samozřejmě mezi Watsonem a ChatGPT je v cílové skupině, neboť IBM si od Watsona slibovalo velké příjmy z bohaté firemní klientely. OpenAI mezitím zveřejnilo ChatGPT zdarma, díky čemuž tato společnost mohla spustit skutečnou revoluci. 

Případ Watsonu tak dokazuje, že za geniálním nápadem nemusí stát desítky let vývoje, ale jen pár odvážlivců, kteří chtějí pokořit hranice toho, co je možné.