“Hele, víš o tom, že malá má zase ekzém na ruce, jo?” volá mi znepokojený Viktorčin táta, který si malou před pár hodinami odvezl k sobě na víkend.

“Ne, to nevím. Včera ještě nic neměla. Muselo jí to naskákat dneska.” odpověděla jsem s ledovým klidem.

“No, má úplně červený ručičky zase…”

“Tak to je jednoduchý. Dneska zase snědla sušenku a než jela k tobě, tak do sebe ládovala pro změnu čokoládu. Říkala jsem jí to, ať si dá ty čokolády klidně tři, ale že to tělíčko to nemá rádo…” vysvětlovala jsem Tomovi. Věděla jsem moc dobře, že Viktorce vyskočí ekzém pokaždé, kdy spořádá větší množství sladkého. 

“No a co s tím teda?” ptá se nervózně. 

“Mažte jí to tou mastičkou, co máte. Nebo nějakou měsíčkovou, to jí zklidní. Ale vysvětli jí, že pokud bude furt jíst ty čokolády a sušenky, bude to mít pořád. Aspoň konečně vidí, že si nedělám srandu a pochopí to. Vysvětli jí, že to tělíčko to nechce…” 

Nemohla jsem se ubránit pocitu radosti. Většina maminek by asi plašila, ale Viki je ve svých necelých pěti letech velmi inteligentní. Vždycky, když v obchodě prahne po sušenkách a doma k jídlu vyžaduje něco sladkého, pokaždé ji upozorním:

“Hele, já ti dam ty čokolády klidně čtyři, ale fakt si myslíš, že je to dobrej nápad? Tělíčko to nemá rádo, když toho jíš tolik. Občas je to v pořádku, ale když ty sladkosti budeš jíst každý den, tvoje zoubky začnou plakat, tvůj pan žaludeček bude smutný a tělíčko nebude mít tolik síly a energie… Mně taky čokoládka chutná, ale není to zdravé. Nemůžeme to jíst pořád.”

“Ne, já vlastně nechci. Dáš mi, prosím, chlebík se šunkou a s paprikou?” rozhodne se většinou Vikča. Jenže hmatatelný důkaz, že jí to škodí, vlastně nemá. A když se teď zase objevil ekzém, konečně má i to…

Dokud tělo nepláče, neřešíme to

A tak je to i s námi dospělými. Sklenička vína večer u televize nic není, flaška by byla horší. Dvakrát mekáč do týdne je taky ještě v pořádku. Vždyť jde jen o jeden cheeseburger. Pět cigaret denně je málo, děda kouřil celej život a nic mu není. A co se týče jídla? Na řízkách a knedlících jsme přece vyrostli. Proč by nám to najednou mělo ublížit…

Proč nechodíme na preventivní prohlídky, ale když nás přepadne nemoc, uháníme k lékaři okamžitě a prosíme o léky, které nás z toho co nejdřív zase dostanou? 

Proč nechodíme k psychologovi, osobně se nerozvíjíme ať už formou knížek, podcastů, filmů, nebo videí, a raději si necháváme napsat antidepresiva, prášky na spaní apod, které naše tělo pomalu ničí?

Je to to stejné, jako když se nestaráme o svoje auto. Pravidelný servis neděláme, ale když se pak zadře motor, hrozně se divíme, proč… 

Prevence je pro zdraví nezbytná

Někdy by se hodilo, aby naše tělo vždycky ukázalo, kolik ran mu můžeme ještě zasadit, než začne být zle. Jenže naše tělo takhle nefunguje. Sčítá ty rány rok po roce. Pro nás nevědomky. A protože každý z nás má jiné proporce, jiné geny, jiný životní styl, jinou buněčnou skladbu těla a jiné návyky, následky nezdravého životního stylu se u něho nemusí objevit vůbec, anebo až o mnoho déle, než by se očekávalo. U každého z nás je tedy každá reakce těla naprosto individuální.

Jasně, že ve dvaceti, třiceti letech si neuvědomujeme následky toho, co děláme. Ať už jde o alkohol, fast foody nebo chronický stres díky práci. Občas nám tělo dá stopku chřipkou, angínou, zápalem plic, aby nám dalo najevo, že naše imunita je oslabená a že by bylo dobré s tím něco dělat. Nasypeme do sebe pár druhů léků, chvíli si poležíme, a pak se zase vrátíme do toho stejného kolotoče. Ovšem, tělo si to všechno stále zapisuje a jednoho dne se může stát, že to pár paralenů a Coldrex prostě už nespraví…

Prvním krokem je uvědomění

Pokud chcete se svým zdravím začít něco dělat a uvědomujete si, že vaše návyky nejsou úplně zdraví nejprospěšnější, nejde o to hned od pondělí začít žít zdravě, přestat kouřit, chodit běhat a změnit práci. Ona ta cesta ke zdraví je mnohem komplexnější a hlavně nejde o otázku jednoho týdne, ale třeba i o několikaletý proces. Musíte si nejdřív začít uvědomovat, že byste rádi s nějakými změnami začali. Ne proto, že se všude mluví o tom, jak je důležité se o sebe starat, ne proto, že soused začal chodit do posilovny a stal se z něj vegetarián, ale prostě proto, že vy sami CHCETE. 

Zkusme začít třeba u složení toho, co jíme

To už jsme si asi všichni dávno všimli, že dnešní doba je tak trochu zrychlená a zaměřená na zisk. Každý chce vydělat hodně peněz za minimum času a mnohdy přitom nekouká doleva, doprava. A tak potraviny, které jsme jídávali dříve, mají sice dneska stejný nebo podobný obal, ale něco se přece jenom trošku změnilo. Kromě ceny také složení. 

Velké společnosti vyrábějící a rozvážející potraviny i do jiných zemí využívají různých chemických látek pro udržení čerstvosti jídla, ale protože jíme očima, občas je potřeba tam dodat nějaké to barvivo, lesk atd, aby nám to jídlo prostě bylo sympatičtější. 

Složení potravin sice lidé čtou čím dál častěji, ale jen zhruba tak 5 % ví, co se tam vlastně píše. Nedávno jsem zjistila, že v některých dětských bonbonech a čokoládách, ale i na ovoci, lze najít látku zvanou šelak. Jde o látku, která způsobí to, že je potravina krásně lesklá. Vzpomeňme si třeba na krásně blýskavá jablíčka v obchodě nebo cucavé bonbony, lentilky atd… 

Šelak je polyesterová pryskyřice, která se získává výměškem hmyzu Laccifer. Jinými slovy, jde o červí trus… I když jde o poměrně neškodnou látku, nevím, jak vám, ale mně se při té představě zvedá žaludek.

Jiné průmyslově zpracované potraviny zase mají zezadu na etiketách napsáno třeba něco jako Benzoan sodný. Najdeme ho třeba v různých pomazánkách, ale především hlavně ve slazených nápojích. Jde o konzervant, díky kterému se potravina nebo nápoj jen tak nezkazí. Nebudu tu popisovat detaily, podstatné ale je, že je i vědecky dokázáno, že tato látka přispívá u děti k hyperaktivitě. Všeobecně nadměrná konzumace potravin a nápojů s touto složkou může čase v těle způsobit vznik kardiovaskulárních onemocnění a výjimkou není třeba ani Parkinsonova choroba…

Kde kupovat kvalitní potraviny?

Naštěstí zdravý životní styl se stává čím dál větším trendem. Uvědomte si ale, že některé společnosti toho mohou zneužívat a u produktu, kde se píše BIO, můžete častokrát jen vyhodit peníze za stejný produkt jako NEBIO. Hodně lidí se ale cuká při nákupu kvalitních potravin kvůli ceně. Na to mám super fígl. Za A nechoďte nakupovat hladoví a za B, předem si naplánujte na týden nebo na půl týdne, co budete jíst a vařit. Aspoň přibližně. A to nějaký konkrétní den – třeba hned v neděli.

Možná dáte za kvalitní šunku místo 20 Kč/10 dkg 50 Kč/10 dkg, ale budete mít kvalitní šunku, kterou vám bude líto vyhodit, ne jako u těch tří balení té levnější do zásoby, kdy se po třech dnech vyhazují zbytky… Jo, je to i o psychologii. Nebudete nakupovat zásoby kvůli slevě, ale koupíte čerstvé jen fakt to, co sníte. 

Dneska už jsou společnosti, které vám dovezou kvalitní jídlo až domů a vy si můžete jenom navolit podle vašeho nákupního seznamu, co chcete. Můžete si vybrat potraviny i podle složení. Sice dáte za nákup možná víc peněz než v obchodě, ale garantuju vám, že ušetříte nejen svůj čas a svoje auto včetně tankování, ale ve finále i peníze, protože vás nebude lákat tamhle sleva na sportovní oblečení, tuhle zase balík mléka za 18,90 nebo akce na bytové doplňky jako v obchoďáku…

Takže pokud možno, vyhněte se velkým potravinovým řetězcům a volte raději farmářské trhy, specializované farmářské obchody nebo na pečivo přímo pekárny a na maso řeznictví. Ale farmářské obchody k sobě kvalitní maso i pečivo z řeznictví i pekáren stahují, takže to máte lepší přímo tam. Hlavně i ta chuť je úplně jiná. Oběd z mletého masa z farmářského obchodu je zážitek, pokud na to nejste zvyklí…

Dodavatel odráží kvalitu

Nedávno jsem byla v jednom obchodě ve spěchu koupit kuřecí maso. Nakonec jsem večeři přehodnotila. Původ masa Ukrajina. Nechci si ani představit, čím si to maso muselo projít, než se ten balíček ke mně dostal. Preferuju český chov. 

Pokud jde o vejce, zkuste si schválně na internetu najít, co znamená klecový chov slepic. V jakých podmínkách ty slepice žijí… Je obecně známo, že vejce od vystresované a špatně živené slepice má o polovinu méně prospěšných látek, než by mělo mít. Že vejce pochází od slepic z klecového chovu poznáte tak, že je na vejci jako předčíslí kódu číslo 3. Podestýlkový chov značený číslem 2 je sice lepší, ale také to není žádná hitparáda.

Nejlepší je označení 1 a 0. Jde o volný výběh a chov v ekologickém zemědělství. Slepice tak žije v přirozeném prostředí, je kvalitně živena, a proto i její vejce jsou kvalitní…

Nákup kvalitních potravin má spoustu výhod. Zaprvé podporujete české farmáře, zadruhé kvalitní jídlo mnohem lépe chutná a za třetí tím dost eliminujete škodlivé látky, které do těla dostáváte. To má z dlouhodobého hlediska pozitivní vliv nejen na vaše fyzické zdraví, ale protože všechno začíná střevní mikroflórou, odměnou vám bude i jasnější mysl a pozitivnější přístup. Budete se celkově cítit lépe. Budete mít více energie. Takže konečně se najde možná i chuť k tomu pohybu, která doposud třeba nebyla. 

Jak říkám, stačí začít s málem a postupně nabalovat. Zdraví totiž máme opravdu jen jedno.