V posledních letech se v České republice setkáváme s neustále se zvyšujícími cenami, jež tento rok mnohde dosáhly neuveřitelných výšin. Avšak na rozdíl od jiných evropských zemí, kde se ceny zboží stabilizují nebo dokonce snižují, my se musíme smířit s tím, že za stejné produkty platíme stále více.

Znepokojující je, že nárůst cen není pouze důsledkem inflace, nýbrž často jde o uměle vytvořený jev. Řada výrobců vynalezla různé marketingové triky, které v České republice bují. Nejčastější praktikou je zdražování bez objektivního zdůvodnění. Výrobci postupně zvyšují ceny postupně a nenápadně, čímž se vyhnou prudké veřejné kritice. Lidé si zvyknou platit více za zboží a výrobci si udrží zvýšený zisk. Dalším šikovným manévrem je zmenšování hmotnosti zboží, což vytváří zdání stále stejné ceny.

Dalším faktorem, který ovlivňuje ceny zboží, je monopol některých firem na trhu. Tyto společnosti drží značný podíl trhu a tudíž mohou stanovovat ceny diktátorským způsobem. Chybí jim konkurence, která by je motivovala držet ceny na rozumné úrovni. Spotřebitelé jsou tak v podstatě nuceni platit vyšší částky za zboží a služby, protože nemají alternativu.

Zajímavé je, že čeští spotřebitelé s tímto stavem nějakým způsobem sžili. Namísto toho, aby vyjádřili nesouhlas s neustálým zdražováním, se spíše stěžují mezi sebou a žehrají nad situací, k níž významnou měrou přispívají sami. Mnohým chybí odhodlání a pevný postoj k boji za svá spotřebitelská práva.

Je zde tak otázka, proč jsou čeští spotřebitelé stále ochotni nakupovat předražené výrobky a přijímat neustálé zdražování jako nevyhnutelný osud. Jedním z možných vysvětlení je nedostatečná informovanost a nedostatek osvěty v této oblasti. Lidé často nemají povědomí o tom, jak mohou svým chováním a výběrem ovlivnit trh. 

Celkově lze konstatovat, že v České republice jsme stále konfrontováni s vyššími zdraženími než v jiných částech Evropy. Zatímco v jiných zemích se proti tomuto jevu aktivně staví, zdá se, že u nás je tato situace více méně akceptována. To by mělo sloužit jako výzva k diskuzi a k proměně myšlení a postojů českých spotřebitelů. Možná bychom se měli každý zamyslet nad tím, zda bychom nemohli přispět k narušení tohoto zaběhlého cyklu a podpořit změnu. Stojí to za úsilí?