Představte si svět, kde se hranice mezi skutečností a fikcí stírají – je těžké pochopit, kam až může simulace reality zajít. 

Možnosti simulace reality prozkoumáme od snadno představitelných konceptů, které se už opravdu dějí, až po samotný vrchol vší virtuálnosti, známý Matrix. Jak daleko od něho jsme? 

Naše cesta do simulované reality začíná s projektem, který přináší minulost k životu prostřednictvím virtuálních map. Na Univerzitě Palackého v Olomouci vznikl ve spolupráci s odborníky po celé Evropě unikátní projekt, jenž pomocí digitálního mapování cest z historických dokumentů umožňuje uživatelům prozkoumat dávno zaniklé světy. Desítky bohemistů a dalších odborníků v rámci dotací z Erasmu+ totiž zkoumají staré cestopisy od počátku středověku až po 19. století a všechny trasy starých poutníků následně nanášejí na virtuální mapu Evropy. Můžeme se tak podívat, jak se cestovalo do Svaté země, jaká místa lidé navštívili i jakým prostředkem se přepravovali. Díky úryvkům ze zdrojů se navíc můžeme dozvědět i takové maličkosti, jako že si místní mládež tropila z cestovatele v 19. století žerty kvůli jeho špatné arabštině, líčí na svém Youtube kanálu Na potítku jeden z badatelů, David Jirsa. Tyto virtuální mapy tak nejsou jen obyčejnými reprezentacemi světa, jsou branami do minulosti, díky nimž můžeme navštívit místa, která už fyzicky neexistují. 

Co je však zajímavé, podobné projekty by mohly vzniknout i pro mapu všech rostlin, zvířat, či zaniklých měst. S takovým množstvím dat již není tak těžké si představit ultrarealistickou simulaci minulosti, která nám ožívá pod rukama. Ostatně, ultrarealistické počítačové hry už máme, a v nich díky technologiím jako RTX je možné zahledět se i do detailů jako je chvění trávy či odrazy slunce na vodní hladině. 

Pořád jsou však zmíněné projekty uvězněné v počítačích a jejich obrazovkách. Dokud se my v nich pohybovat nemůžeme, nedá se úplně hovořit o simulované realitě, ne? Inu, tady přichází na řadu virtuální brýle. Ty jsou tady sice již dlouho a například brýle Oculus Quest od Mety jsou velmi působivé, v poslední době však zaujal pozornost médií nový produkt od Applu, brýle Apple Vision Pro. Ty představují novou éru smíšené reality, kombinující prvky známé z iOS a macOS do jedinečného zážitku. Aplikace, lidé a prostředí ožívají v nevídaném detailu, jak popisuje Engadget.com. S technologií Apple Immersive Video, která využívá 8K záběry pro dosažení překvapivě realistického obrazu, umožňuje Vision Pro uživatelům letět přes oblaka či sledovat sportovní zápas, a to s nevídanou imerzivností, tedy “ponořením se” do zážitku. Můžeme si představit, že pokud by se takové brýle propojily s výše načrtnutými simulacemi reality, může vzniknout zážitek takřka neodlišitelný od skutečného světa. 

Je však třeba říci, že navzdory ohromujícím technologickým inovacím se objevují otázky ohledně sociální interakce a přirozenosti zážitků. Některé prvky, jako je např. generovaná “Persona” ve videovoláních, mohou působit nepřirozeně. Vision Pro tak stojí na rozhraní mezi ponořením se do digitálního světa a zachováním sociálního propojení v reálném světě. 

To je možná důvod, proč je Zuckerbergův Metaverse zatím neúspěšný – nechceme jako lidé dávat přednost virtuálním kontaktům před těmi skutečnými. Dalším problémem je samozřejmě technologická náročnost a vysoké náklady na hardware, který je pro vytvoření plnohodnotného zážitku potřebný. Tento miliardový projekt na vytvoření reality v realitě tak zatím selhává. 

Přesto se však můžeme pokusit představit budoucnost, v níž je virtuální realita natolik propracovaná, že člověk již přestává chápat rozdíl mezi tím, co je skutečné a co ne. 

Právě proto na nás tak působí film Matrix, který nastiňuje poněkud děsivou budoucnost, kdy je realita nahrazena tou virtuální úplně. Tento sci-fi film z roku 1999 sleduje programátora jménem Neo, který odhaluje, že celá lidská realita je virtuální simulací zvanou Matrix. Neo se učí manipulovat s Matrixem a bojuje proti jeho strážcům, Agentům, aby osvobodil lidstvo z iluzorní reality. Tento motiv je dnes již tak známý, že se dokonce ze nejikoničtějších scén staly memy; jistě jste již zaslechli otázku: “Vezmeš si červenou nebo modrou pilulku?”. Ta odkazuje na zlomový okamžik ve filmu, kdy se Neo rozhoduje, zda chce v Matrixu zůstat, či se z něj “probudí”. Vybírá druhou možnost, a tak si bere červenou pilulku. Nutno podotknout, že tento motiv červené pilulky a touhy “uniknout a vysvobodit se z Matrixu” zneužili extremističtí a mnohdy misogynističtí komentátoři na internetu, kteří si přezdívají “red pillers”. Ale to už je na jindy. 

Abychom neukončili naší výpravu poněkud temně, připravili jsme si jeden důvtipný citát od starého čínského mudrce Čuang C’: „V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem.”