Znáte ten pocit, kdy stojíte před zrcadlem a říkáte si, že byste měli zhubnout? Nebo si to dáváte každoročně jako předsevzetí? Nebo prostě jen chcete být vitální, mít více energie a cítit se líp a neustále se snažíte vyburcovat se k nějakým pohybovým aktivitám? 

Já to znám velmi dobře. Už tolikrát jsem se přemlouvala k tomu, abych si ráno prostě přivstala a vyrazila do fitka ještě před prací. Dřív mě to bavilo a navíc jsem měla potom v práci mnohem více energie, která se mě držela po celý zbytek dne. Abych se trošku namotivovala, objednala jsem si Multisportku. Zatím je stále neaktivní a upřímně ji nemám ani v plánu zatím zaktivnit. Důvod je jednoduchý. Rozhodla jsem se, že se prostě do ničeho nutit nebudu. 

Je to asi měsíc, kdy jsem slyšela velmi zajímavý podcast o přirozeném pohybu a o tom, jak by se člověk neměl pranýřovat za svoje líné dny a nechuť cokoli dělat. Tento podcast ve mně hodně zanechal a musím přiznat, že se od té doby cítím mnohem lépe, kdy jsem díky němu aplikovala několik drobných změn ve svém životě. A o ty se chci s vámi dnes podělit

Do ničeho se nenuťte

Vykopat se do fitka nebo se donutit večer v obýváku vlézt na rotoped je sice taky cesta k hubnutí, ale taky super cesta k vybudování si nenávisti ke sportovním aktivitám. Osobně si nedovedu představit, že by se náš obývák – moje místečko bezpečí, pohodlí, relaxu a klidu, měl najednou změnit v prostředí vedoucí k výkonům a aktivitám. Každému ale vyhovuje něco jiného. Ovšem pro vytvoření si udržitelného návyku byste měli zohlednit i prostředí. Pokud máte více energie venku, bude lepší se věnovat pohybu prostě na čerstvém vzduchu a domov si nechat pro odpočinek, pokud nemáte místnost vyloženě vynahrazenou na cvičení.

Pokud se na pohyb dneska necítíte, nevadí. Ona ta energie přijde. Někdy k tomu stačí třeba jen malý úspěch v práci nebo lepší počasí. Cokoli, co vám zvedne náladu. Protože pohyb je pro člověka absolutně přirozená věc, nemusíte se bát, že chuť se nedostaví nikdy. To byste opravdu museli být zarytí peciválové tláskající brambůrky u televize den po dni a nic by vás nezajímalo. Ale to byste v tomhle případě dost pravděpodobně ani tenhle článek nečetli…

Takže od teď místo „Dneska musím jít běhat“ si klidně bez výčitek řekněte „Dneska bych radši dělal/a něco jiného, na běh se úplně necítím. Spíš se jenom protáhnu.“ Ono vám nic neuteče… 

Nedávejte si (aspoň prozatím) žádné konkrétní cíle

Cíl sám o sobě totiž je ten, že se chcete cítit dobře. Pokud jste doposud nebyli zvyklí se jakkoli hýbat, ať jde o běhání, fitness, kolo, plavání nebo turistiku, jen tak byste totiž stejně u žádného sportu dlouho nevydrželi. Dát si za cíl, že do léta zhubnete do plavek nebo že za 6 týdnů chcete shodit 5 kilo je sice fajn, ale pro začátečníky bez disciplíny to prostě není hned udržitelné.

Vybírejte si takové aktivity, které vás opravdu baví

Škála pohybových aktivit je opravdu obrovská. Hubnutí nebo cesta k vyšší fyzické výkonosti totiž nevede jen přes fitness centra. Když je venku krásně, počasí samo nabízí spoustu možností. Jedna z velmi příjemných pohybových aktivit je třeba kolo nebo kolečkové brusle. Obyčejné procházky nebo chůze za pomoci trekingových holí. Pak tu máme plavání, což je aktivita, u které se jako u jediné nezpotíte, a přesto spalujete. Nebo něco klidnějšího, jako například jóga či protahování se v outdoor posilovně…

Naslouchejte svému tělu

Někteří fitness trenéři jsou v tomhle směru podle mě až příliš tvrdí. Někteří z nich vám řeknou, že pokud chcete vypadat takhle a takhle, musíte si fakt dát do těla. Třeba ani neřeší, zda jste žena po porodu, zda jíte či nejíte pravidelně, což má velký vliv na vaši energii a psychiku, nebo zda neřešíte nějaký zdravotní problém. Ne všechno, co vám kdo řekne, musí být pro vaše tělo správné. 

Musíte VY cítit, že to, co děláte, vám přináší radost a fyzicky se cítíte skvěle. Nesmí to být utrpení. Takové to „Ještě deset minut na páse, to umřu!“ je podle mě cesta do pekla, protože si ty aktivity dříve nebo později prostě znechutíte.  

Pokud jste unavení, málo jste spali, odpočiňte si místo nějakých fyzických aktivit. Pokud vás něco bolí, nepřemáhejte se. Pokud se cítíte nemocní, vyhněte se jakékoli zátěži. To VAŠE TĚLO vám vždy řekne, co chce a co nechce. Ne instagram, ne trenér, ne knížky. Pohyb vám má přinést radost. A pokud je vaše tělo unavené, budete sportovat s nechutí a neprospějete tím vůbec nikomu. 

Začněte opravdu s málem

Návyk se totiž tvoří velmi pomalu. Pozvolna. A to takovými aktivitami, které jsou vám příjemné. Pokud máte rádi přírodu, nemusíte hned vyrazit na Sněžku a dát si celou trasu bez lanovky. Ono stačí i jít se projít v místě bydliště. Kilometr, dva, podle chuti. A další den klidně znovu. Jako krok kupředu se počítá i to, že zajdete pro nákup pěšky, ne autem. 

Pokud bydlíte v patře, jako malý úspěch bude i jen to, že přestanete používat výtah a nahoru si to vyšlápnete. Pěkně pomalu, beze spěchu. Pokud se chcete do toho fitka přece jen vydat, neznamená to, že tam musíte hodinu tahat těžké váhy a další půl hodinu si dát ještě kardio… I jenom do toho fitka dojít, na pět minut si zaběhat, protáhnout se a po dvaceti minutách odejít, je úspěch. A proč? Protože vaše tělo není zvyklé na velké výkony a těmito malými krůčky si dříve nebo později ten návyk utvoříte a vaše výdrž se bude prodlužovat…

Nejde o to, překonat rekordy a nějaké tabulky. Už jen tím, že uděláte jen drobnou změnu, vlastně sami sebe překonáte. Každým tím krokem si pomaličku budujete disciplínu, která v časem vyústí třeba i v to, že se z vás stane nadšený sportovec…

Nic si neměřit

Když si dáte za cíl denně ujít aspoň 10.000 kroků a doposud jste pohybu moc nedali, budete cítit jakýsi nátlak a frustraci, když daný cíl nesplníte. Ne každý den totiž probíhá podle plánu. Dejte si prostě a jednoduše za cíl víc se hýbat, abyste se cítili dobře, a to samo o sobě pro začátek opravdu stačí. Když ucítíte, že máte chuť se jít proběhnout, běžte se proběhnout. 

Kolik uběhnout? Tolik, na kolik se budete cítit. Chcete jít do fitka? Běžte, opět nikde není napsáno, že tam musíte být dvě hodiny. Chcete si jít zaplavat? Proč ne? I dva bazény se počítají. A co brusle? Pár koleček na okruhu jen tak, dokud vás to bude bavit? Nezní to líp, než si klást cíle, o kterých ani nevíte, zda byste to energeticky zvládli?